Jmenuju se Vojtěch Neshika Meluzín a celý život jsem věřil, že jsem ztělesněním nešikovnosti, proto taky Neshika. To je tak, když máte rodiče, kteří si přesně tohle myslí o sobě. A jsem klišé - vyhořelý programátor, který našel radost v manuální tvorbě. 

Jednou nám totiž na zahradě spadla švestka. A když jsem to dřevo uviděl, přišlo mi značně nepatřičné to spálit. No a tak jsem si koupil pokosovou pilu a doufal, že z toho něco vyrobím, bez jakýchkoliv znalostí a zkušeností. Ukázalo se, že se samotnou pokoskou toho člověk až tak moc nevyrobí, ale náhodou jsem zaznamenal video, kde někdo soustružil ze dřeva mísu. No a tak jsem si jako další koupil malinký soustruh…

A opět bez znalostí a zkušeností jsem do toho dřeva začal strkat dláta. Mísy létaly a narážely do ruzných tělesných partií. Řezné a tržné rány se množily. A hlavně vznikla závislost. 

Garáž našeho nového domu se proměnila v dílnu, která spokla značnou část mého jmění. Dnes dělám nejrůznější mísy a vázy, ze dřeva a pryskyřice. A specializuju se na ultralesklé kusy s pryskyřicovým povrchem, což skoro nikdo nedělá, protože ostatní mají rozum :).