ruKÁVek

Ušito s láskou v Českém ráji, ale srdcem na Lašsku.

doplňky

V létě 2020 jsem byla s kamarádkou na Zakyntu a jedno velmi brzké ráno jsme si udělaly výlet na kolech do hlavního města. Cestou jsme narazily na jediné široko daleko otevřené pekařství a koupily si snídani a kafe. Musím se ale přiznat, že zrovna zdatný cyklista nejsem, a tak jsem si svou čerstvou kávu málem vylila, jak jsem se snažila držet kelímek i řídítka, na kterých visela taška se snídaní. “Rovně by to možná ještě šlo”, říkala jsem si v duchu, ale jak asi zatočím z rušné hlavní cesty na silničku vedoucí k pláži, mi jasné nebylo. Teď už bych tento problém řešit nemusela a kelímek bych si zavěsila do ruKÁVku na řídítka. Kdo by byl tehdy řekl, že zrovna tento incident povede ke vzniku praktického nosítka na nápoje s názvem ruKÁVek!?

 

Igeliťáček jako první a rovnou i poslední pomoc

Mou složitou situaci a bezradný výraz zahlédl prodavač a rychle přispěchal s praktickým igelitovým pytlíčkem, kam jsem uložila obě naše kávy k bezpečnému převozu. Pytlík jsem si zavěsila na řidítka a naše snídaně na nedaleké pláži se tak záhy stala skutečností. Už tehdy jsem si říkala, jak miluju při cestování objevovat tyhle malé drobnosti, které ulehčují život a u nás v Čechách je nemáme. Po návratu do reality všedních dní jsem pytlíček pustila z hlavy.

pytlík s kelímky Plastový pytlíček na dvě kávy, který jsme dostaly v Řecku

 

 

Frappé v nafukovacím bazénku

 

Ke konci léta jsem pak jela zamaminkou na vesnici v Českém ráji. Ležely jsme v nafukovacím bazénku na zahradě, srkaly studené Frappé a povídaly si o Řecku. Povídání o cestování na nás obě vždycky působí jako balzám na duši. Najednou jsem si vzpomněla, jak jsem před lety slavila svůj svátek v Hello Kitty Café v Soulu, a tam dostala přesně stejný pytlíček na kelímek (určený k zavěšení hlavně na skútr), jako na tom Zakyntu.

11. 8. 2013, můj svátek a Hello Kitty Café v Soulu

 

Najednou jsem vyskočila a říkám mamce: “no to by se mi přesně hodilo, když provázím turisty! Koukej, já takhle vždycky máchám rukama směrem k Pražskému hradu a vždycky si toho půlku vyliju!” Zasmály jsme se, já si zas sedla zpátky do vody a v tichosti jsme si užívaly poslední paprsky zapadajícího sluníčka. Zavřela jsem si na chvíli oči….“Pojď! Vyskoč!“ volá na mě najednou mamka. “Tak si ten tvůj pytlíček na kafe ušijeme!” A tak jsme vzaly zbytek závěsu s šeříky a vznikl první ruKÁVek, ještě nedokonalý, bez všech inovací a vychytávek, které má dnes. Ale byl na světě!

 

Úplně první ruKÁVek
 

Kontakt

Ukázky zboží