Vlnolam, z.s.

Jsme pidineziskovka, pořádající kreativní kurzy, a tak si už několik let si hrajeme se vším, co nám přijde pod ruce - s bužírkami od elektrikářů, s dušemi z kol vozíčkářů, s klubíčky, s knoflíky z babiččiny krabičky, se slámkami zbylými po vydařené párty, ale sledujeme i nejnovější trendy v kreativní tvorbě. Díky tomu, že rádi měníme staré v nové, ale musíme vyzkoušet i novinky, vznikají originální náhrdelníky, náušnice, náramky či brože, mýdla, svíčky, přáníčka a jiné drobnosti, v poslední době přibylo i několik háčkovaných tašek, korálkové vážky a akrylové obrázky.

Na tyto hrátky zveme děti a dospělé nejčastěji s mentálním postižením a autismem, kteří si po práci mohou v domácí dílně podle své nálady nakrmit či pohladit naše terapeutické potkanky Celsii, Kačku a Urshulku nebo zaskákat na trampolíně. Klienti nás navštěvují v Brně, ale klidně za nimi jedeme i do Prahy, do Slavkova či do Krkonoš, protože tvořit se dá všude. Rádi se věnujeme i těm, kteří se o ně denodenně nebo příležitostně starají - rodičům, budoucím pedagogům, sociálním pracovníkům a dalším. 

Abychom v naší činnosti mohli pokračovat, ve volných chvílích vyrábíme i něco navíc, co jsme zatím pouze na Adventních trzích nabízeli i ostatním. Na webu nás nenajdete, protože všechny vydělané peníze v obchodech směňujeme za další pomůcky a materiál k tvoření, ale máme stránku na FB – „Vlnolam, z.s.“, a některé výrobky vystavujeme i na stránce Fler – tam nás vyhledáte, pokud zadáte „spolekvlnolam“. V současné době bychom rádi naši činnost rozšířili i o tkaní, takže získané finanční prostředky z prodeje našich děl a dílek věnujeme na tkalcovský stav, ale i další pomůcky a materiál.

A proč zrovna Vlnolam?

Po asi dvouměsíčním setkávání, telefonování a chatování, kdy jsme málem zavařili všechnu dostupnou elektroniku a kouřilo se nám i ze všech zainteresovaných hlav, vynořila se vzpomínka…                                         

   … Je to vzpomínka
            na slunné dny strávené v přístavním městě, 
               kde se celé rodiny procházely
                   po místním kamenném vlnolamu a sledovaly, 
               jak se od klidných přístavních vod po chvíli cesty
          dostávají na konci vlnolamu až k místu,
              kde již ničím neomezovaný vodní živel
                  naráží na jeho stěny a znovu se vrací do oceánu, 
                      aby se vydal na svou další nekonečnou pouť,
                  na které ještě mnohé zažije. 
              I my, stejně jako onen vlnolam,
                   nabízíme poklidné přístavní vody těm, 
                       jejichž soukromé moře je již hodně dlouho rozbouřené, 
                  ale zároveň nikoho neomezujeme v možnosti vyplout na širé moře, 
             k čemuž stejně všichni, dříve či později, směřujeme.